Zaklínač 2 - The Witcher II

Žánr: RPG
Platforma:Microsoft Windows
Více hráčů: Singleplayer
Datumvydání:17.5.2011
Vývojáři:CD Projekt RED STUDIO

Již po dohrání prvního dílu bylo jasné, že příběh zaklínače, Geralta z Rivie ještě neskončil. Každý správný fanoušek RPG musel 17. Května 2011 jásat nadšením, protože CD Projekt právě vydal očekávané pokračování a rozhodně se nemá za co stydět.

Zaklínači nebo také vědmáci, jsou podle románů Andrzeje Sapkowského nájemní zabijáci nestvůr, kteří ve svém dětství prošli zásadními proměnami svého organismu. Zoceleni tvrdým výcvikem a ovládajíce meč se po letech učení vydávají do světa, aby si vydělávali na živobytí. Lidé se jich straní a hlavně bojí, kvůli jejich vzhledu. Ve hrách i knihách se stáváme svědky osudů zaklínače, Geralta z Rivie.

Již po dohrání prvního dílu, který získal ocenění „RPG roku" bylo všem jasno, že i když jeden příběh skončil, druhý teprve začal. Hra končila scénou, kde Geralt na poslední chvíli zachránil krále Foltesta před zabijákem, o kterém se po jeho odmaskování zjistilo, že pochází z cechu zaklínačů. Druhý díl začíná ve stanu, kde je Geralt se svojí milenkou, čarodějkou Triss Ranuncul.

Po krátké filosofické rozmluvě s čarodějkou jste vrženi přímo na bojiště po boku již zmiňovaného krále Foltesta, který po incidentu z předchozího dílu už nikam nechce jít bez svého nedobrovolného zaklínačského osobního strážce. Nejdříve vás omráčí naddobové grafické zpracování, kterému se budu věnovat podrobněji, i s nároky na hardware později. Hned na druhém místě vás zcela jistě upoutá soubojový systém, který je velmi svižný a flexibilní. K dispozici jsou hned dva meče - stříbrný na nestvůry a ocelový na lidi. Kromě jejich střídání máte na výběr mezi silným a rychlým úderem. Silný úder činí vyšší poškození, ale není obtížné ho vykrýt či odrazit, naopak rychlý dává sice menší poškození, ale na střední obtížnost ho vykryje jen málo protivníků. Při potyčce musíte létat skákat po bojišti a snažit se zaútočit na protivníky z nechráněné strany, a zároveň utíkat před údery nepřátel.

Kromě mečů máte také dispozici pět magických znamení:

Aard - odhodí protivníka k zemi
Igni - podpálí protivníka a způsobí mu poškození
Queen - vytvoří štít, který zaklínače po určitou dobu chrání před jakýmkoliv poškozením
Yrden - zaklínač položí na zem magickou past, která na omezenou dobu uvězní protivníka
Axie - zmate protivníka

Pokud je souboj očekávaný, tak je dobré si ukuchtit nějaký ten zaklínačský elixír anebo vyrobit pár bomb, což vám umožní alchymie. Suroviny sbíráte poctivě z květin a mrtvým nepřátel. Například takové trolí jazyky nebo jádra golemů je opravdu tězké sehnat. Tyto dovednosti lze vylepšovat přes talentový strom skládající se právě z těchto tří větví (Cesta meče, Znamení a Alchymie) a jedné neutrální. Můžete se buď oddat jednomu stylu hry anebo kombinovat více stromů, což někdy vytváří opravdu zajímavý styl boje.

Nejsilnější stránkou hry je příběh a rozhodnutí hráče. Hra člověka vtáhne a nepustí až do samotného konce. Můžete se buď řítit za hlavní linií úkolů anebo se piplat s řadou postranních kontraktů, které nejsou založeny na aportování (najdi a přines) ani na neustálem zabíjení zadaného typu nepřátel. Mužskou část hráčů určitě potěší, že odměnu lze od některých zadavatelek úkolů vybrat i „v naturáliích", což spustí lechtivou erotickou scénu. Pár scén je až na úrovni pornografie a tím je vysvětlen požadavek na věk přes osmnáct let. Rozhodnutí jsou většinou přímá, ale někdy se dozvíte až po jejich učinění, co jste vlastně způsobili. Některá rozhodnutí se projeví hned, jiná třeba až těsně před koncem hry, kdy už byste to vůbec nečekali. Dalo by se dokonce říct, že si příběh tvoříte sami. Nejedná se o hru, kterou si člověk zahraje jednou a pak ji založí do regálu. Pro plné využití jejího potenciálu je třeba projít ji alespoň dvakrát.

Svět zaklínače je rozmanitý. Budete se prodírat lesem, procházet horské stezky, chodit jen tak po městě, můžete si vydělat peníze porážením soupeřů v páce, pokeru nebo pěstních soubojích anebo si po celodenní námaze zajít odpočinout do domu nejisté rozkoše, ale jisté sifilidy - do místního nevěstince, kde zcela jistě potkáte Geraltovo přítele, barda a proslulého „dívkaře" Marigolda. Ve hře potkáte tři hlavní rasy - trpaslíky, elfy a lidi. Lidé se objevili jako poslední, své předchůdce asimilují a vyhlazují, na což dvě předchozí rasy reagují vytvářením komand „Scoia'tael", která se schovávají v lesích a naprosto bezohledně zabíjí všechny lidi, kteří jim přijdou pod ruku. Věří, že si zpět vybojují svobodu a snaží se sjednotit všechny „nelidi" k poslednímu boji proti lidem. To se lidským králům příliš nelíbí a tak reagují zformováním zvláštních oddílů určených k boji s nelidmi. Geralt se může připojit ke kterékoliv z těchto stran, což se také projeví na jeho osobnosti tím, jak moc se i přes mutace a přeměny na jeho těle bude cítit člověkěm, případně nečlověkem. Na rozdíl od prvního dílu je hra ochuzena o možnost výběru „cesty zaklínače", což je vlastně neutralita. Příběh však nebude spočívat v boji mezi lidmi a nelidmi. Ty budou spíše vytvářet kulisu pro mnohem osobnější zápletku, kterou nebudu v této recenzi popisovat, abych hráčům nekazil zážitek.

Grafické zpracování hry a HW nároky

Po technologické stránce je Zaklínač 2 naprostým trhákem. Stíny jsou realistické,
motion blur dodává bitkám šťávu. Hra je postavena na Red Engine a fyzikální efekty jako třeba výbuchy jsou akcelerovány přes rozhraní Havok. Velmi propracovaný je také post-procesing, přes obrazovku občas přeletí krev nebo kapky vody. Efekty světla jsou vidět hlavně v lese, kde prosvítají paprsky skrz mezery v korunách stromů a atmosféra louky v pravé poledne ve mně opravdu vytvořila pocit horka.

Cenou za kvalitní grafiku je však vysoká náročnost na hardware. V konfigurační aplikaci je možnost zapnout si „ubersampling", což je vlastně renderování snímku v dvojnásobném rozlišení a následné zmenšení do rozlišení uživatele. Tato technologie zaručuje prvotřídní kvalitu snímků, ale činí hru v plném Full HD rozlišení nehratelnou na všech kartách do třinácti tisíc korun. Ubersampling proto většina lidí vypne a pak už je možné hru hrát na kartách s hodnotou kolem tří tisíc korun jako třeba Radeon 6850 od AMD a nebo GTX 460 od konkurenční společnosti nvidia. Zaklínač poběží na procesorech Pentium G840 z rodiny Sandy Bridge i na 45nm procesorech od AMD, ale dokáže využít i výkon čtyřjádrových procesorů jako Core i5. Samozřejmostí je 4GB operační paměti. Já sem hrál na sestavě s Intel Core i5 2500k grafickým řešením od AMD, Radeonem 6870 na Full HD rozlišení s vypnutým ubersamplingem a hra běžela naprosto plynule.

Pokud si hru chcete jen zahrát a nevadí vám, že budete snižovat detaily a rozlišení, tak si vystačíte s GTX 550 nebo s Radeonem 6770. Na dnes oblíbené kombinaci pro herní notebooky do patnácti tisíc, Core i3 + GT 540M běží Zaklínač 2 s nejnižšími detaily a při rozlišení 1366 x 768 na 20-30 snímků za sekundu, což je hratelné.

Závěr

Zaklínač 2 je dílo, které určitě stojí za šestnáct hodin života prosezených u počítače, a když se přimhouříte oko nad detaily, tak dojdete k závěru, že jste svoje peníze nemohli utratit lépe. Cynický a vizuálně krásný svět vás pohltí a vy prostě budete muset odhalovat další části zápletky. Příběh se sice v drobných věcech liší od knihy, ale i tak může být pan Sapkowski na Zaklínače 2 pyšný.

Klady:
Opakovatelné hraní, epický děj, dosud neviděný soubojový systém a grafické zpracování.
Zápory:
Občas nudnější rozhovory, HW nároky a sinusoidová obtížnost.