Přemýšleli jste někdy nad tím, jak asi vypadá herní peklo? O hře, která je tak strašně těžká a neférová, že ji nemohl vytvořit nikdo jiný, než Satan sám? Jednou už se objevila a teď je čas, aby ji nahradil novější druhý díl. Jak toto pekelné pokračování dopadlo, to se dozvíte v této recenzi.
Před nějakým časem se objevila hra, která byla až groteskně těžká. Jmenovala se I Wanna Be The Guy a vyprávěla příběh jistého chlapce (The Kid), který se chtěl stát chlapem (The Guy) a zničit hlavního zlosyna. To se mu povedlo a tak je tu druhý díl s podtitulem Gaiden, který vyšel před nedávnem, přesněji 14. července, a který prý není až tak "hardcore," jako díl první. Ovšem tentokrát je tu nový hrdina, The Lad, který hledá The Kida, tedy teď už The Guye. Proč? To zatím ví jen autor hry, která je opět těžká a neférová, ovšem teď nastal čas se podívat, čím se druhý díl této pekelné hopsačky liší od toho prvního.
Změn je tu požehnaně. Místo jedné mapy, na které se odehrával celý první díl, je tento rozdělen na jednotlivé levely. Jsou jen tři, což je na první pohled málo, ale autor této hry přislíbil další dodatečný obsah, takže uvidíme. Navíc jsou tato tři kola celkem těžká, takže nad nimi strávíte dost času. Tedy pokud nejste hráčem či hráčkou, která takovéhle hry chroupe k obědu, pak vás asi na moc dlouho nezabaví, ale to jsem trochu odbočil. Abyste měli alespoň malou šanci hru dohrát, jsou po levelu rozesety save pointy. Kolik jich bude, určuje zvolená obtížnost. Poslední novinkou je obrazovka s výběrem levelu, neboli Stage Select Screen. Tím výčet novinek nekončí, ale toto jsou všechny novinky, které se týkají levelů a level designu.
Teď už k samotnému hrdinovi. Stejně jako dříve umí střílet, což se dělá klávesou X, ovšem nově umí vystřelit speciální mega-kulku. Stačí jen podržet klávesu X a čekat, než se před zbraní objeví žluté světlo. Bohužel se někdy světlo neobjeví kvůli bugu, ale nabíjení této kulky je navíc doprovázeno i zvukem, díky kterému poznáte, že už to stačí. Pokud budete netrpěliví, vystřelí Kid pouze o něco větší střelu, která ale není tak smrtící, jako mega-kulka. Druhou dovedností, kterou náš hrdina mistrně používal již v prvním díle, je skákání a sekundární skok. Na tom asi není moc co vysvětlovat, prostě klávesou Y skáčete a kdykoliv během skoku můžete poskočit ještě jednou, opět stiskem Y, ale jen a pouze jednou.
Úplnou novinkou je bionická ruka, která se skrývá pod klávesou C. V kombinaci se šipkami ji můžete vystřelit buďto nad sebe, před sebe, nebo pod 45° úhlem nahoru. Její délka je omezená, ale její využití ne. Můžete se na ní zhoupnout, či jen tak viset, nebo s její pomocí můžete najít skryté platformy. Pokud jen tak visíte a potřebujete se rozhoupat, stačí vystřelit mega-kulku a hned se začnete téměř kosmickou rychlostí houpat. Pokud se potřebujete přitáhnout, stačí znovu stisknout klávesu C a náš akční hrdina se začne přitahovat. A nakonec ještě jedno pravidlo, které je důležité. Pokud vyskočíte a hned poté se přichytíte někde bionickou rukou, můžete využít svůj sekundární skok. Pokud ovšem využijete sekundární skok a až po něm se hned přichytíte, už skočit nemůžete do doby, než se dotknete nohama země. A tím by výčet schopností našeho hlavního byl uzavřen.
Teď se podíváme na samotné zpracování hry. Hra je k dispozici pro všechny zdarma, takže od ní nelze čekat kvality AAA titulů. Popravdě jsem hře chtěl dát nižší hodnocení, protože už při prvním hraní jsem narazil na několik dost nešťastných bugů, ovšem než jsem stihl napsat tuto recenzi, vyšla opravená verze, kterou jsem musel vyzkoušet od začátku, ale stále se jedná o beta-verzi hry. Výsledné hodnocení tedy patří té opravené beta-verzi, a protože už v tom teď máme jasno, můžu pokračovat grafikou a audiem.
Pamětníci starších konzolí, kterým se vznešeně říkalo videohry, poznají ve hře grafiku z takových pecek, jako Contra, Super Mario Bros., nebo první Donkey Kong. Ano, hra si toho hodně vypůjčila ze starších her, ovšem smíchala to fantasticky. I Wanna Be The Guy: Gaiden se totiž snaží být tou klasickou hopsačkou, kterou si lidé pamatují z konzolí, jako NES, SNES či SEGA Master System. Překvapivě to funguje. Jediným mínusem je, že se hra musí hrát v okně. Fullscreen autor hry plánuje do budoucna přidat, ale s týmem teď pracuje na jiné hře, která je pro ně přednější. Co se týče hudby, tak ta nemá chybu. I když se jedná o skladby, jejichž autory určitě neznáte, jsou chytlavé a do hry perfektně pasují. Jedinou nevýhodou je, že kvůli častému umírání ji budete poslouchat od začátku hodně často, ale to už závisí na vaší šikovnosti. Zvuků ve hře moc není, ale některé jsou trefné. Aby vám hra vydržela déle, obsahuje achievementy, jejichž sběrem se můžete zabavit. Zábavnou vlastností hry, která mě opravdu dostala, je, že když se pokusíte založit hru na obtížnost Easy, hra se ukončí a místo ní budete hrát nějakou hru na webu Barbie. Takže to ani nezkoušejte, pokud nejste infantilním typem člověka. To, co hru trošku kazí, jsou některé bugy, ovšem v novější verzi jich je míň, takže se už nezaseknete na neviditelném místě, kde na vás číhá skrytý voják.
I Wanna Be The Guy: Gaiden má na svědomí Michael "Kayin" O'Reilly, který si založil Kayin Works. Tato hra je čistě PC záležitostí, která jede pouze na strojích s operačním systémem Windows, ale znalejší uživatelé Linuxu ji jistě rozjedou na svém tučňáčím stroji přes WINE. Hru můžete stáhnout buď na GameJoltu, nebo na oficiálních stránkách hry. Hra je těžká, ovšem je o něco lehčí než původní I Wanna Be The Guy. Přináší také pár změn, ale tím nejpodstatnějším je, že i když hra hráče sprostě šikanuje svojí obtížností, stále se najdou lidé, kteří ji chtějí pokořit. Pokud dokážete udržet své nervy na uzdě, určitě ji zkuste. Nemáte co ztratit, protože hra je ke stažení zdarma. Vy ostatní ji raději nezkoušejte, nechci pak dostat e-mail od někoho, kdo měl takové nervy, že si rozmlátil klávesnicí monitor.
Autor:  Janys89Vydáno: 26.7.2012 Přečteno: 339x Hodnocení: neohodnoceno |
Vaše hodnocení: |
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.