Gothic 3 - hrubou silou proti intelektu

Hned v úvodu se přiznávám, že jsem serií Gothic byl prvně políben právě tímhle dílem, takže jsem nemohl hned v úvodní sekvenci dštít síru na pohnojenou myšlenku a zmrveného ducha celé serie. Jedná se, jak všichni vědí, o krále RPG a to krále již mnohokrát korunovaného. A kdo tomu nevěří, ať jde ven, někde tam budu stát se zaťatou rukou a budu se tvářit víc než výhružně.

U mě proběhlo zamilování na první pohled. Pravda, ten pohled se mi trochu sekal, ale jakmile jsem si dal grafiku na minimum, mohl jsem cukrblíkovat vesele dál. I s grafikou na minimu, byl jsem okouzlen na maximum.

Jeho reinkarnace, ve formě Arkanie, se mi ovšem vyhla až nejapně. Ale to je tak, když redakční rada šetří na svých redaktorech a místo fakt drsněhustého železa, dá redaktorovi do vínku železo již dávno zkorodované. 
Uzmul jsem do svých civilkářských a pacifismem ulepených rukou meč a začal řezat skřety. A s jakým gustem. S jakou láskou. S gustem vlastivědným a láskou vražednou. Pak jsem se zapřel do úkolů a plnil je svědomitěji než kdybych za to měl dostat zaplaceno.
První čeho jsem si všimnul, byl fakt, že pokud zabiju všechno co se hýbe, nedostanu úkol.
Druhé co jsem zaregistroval, byl fakt, že se mi zjištění faktu prvního nelíbí.
Třetí zjištěné, byl fakt, že s faktem číslo dva nic neudělám.

Čtvrté objevené, byl fakt, že bojový systém je u Gothicu trochu jednostraný. Po rázném švih-švih, nenásledovalo nic zajímavějšího než další švih-švih. Což mě jako rozeného šermíře vysloveně denervovalo. Hrdina se valil nepřáteli jako špatně umíchaná sádra a švih-švih. Je jedině dobře, že tvůrci hrdinovi nenapsali milostný part, nechtěl bych mačkat pravé myšítko a tím nemilosrdně milostně švihat nějaké dámě před obličejem kyticí růží. Švih - miluju tě, švih - toužím po tobě. 
Páté vykoukané -, s dostatečnou trpělivostí na švih-švih, lze v jedné osobě vymlátit zcela bez problémů celou vojenskou posádku skřetů. Což je vlastně v pořádku. Kdyby hrdina odcházel z boje už při krvácení z nosu, asi bych s ním ještě stál na lodi úvodního videa. Byl to prostě hrdina, který snesl na svém těle velmi mnoho smrtelných ran a mohl stále ještě randit s patnácti tunami nakradených zbraní v inventáři.
Velmi se mi líbil proces hyenismu, který byl ve hře zaveden. Aneb co si utlučeš, to si také můžeš okrást a když to najdeš už utlučené a nevykradené, tak to mužeš brát jako milý bonus. Dobrý poznatek do praktického života.

Má první hra, byla vedena naprosto samozřejmě na straně skřetů. Jakožto dekadentní a zlý člověk jsem neměl jiné možnosti. Srdce se mi svíralo, když jsem musel rázným švih-švih, vytlouct celou osadu rebelů, ke kterým jsem přirozeně tíhnul, ale nebylo jiného zbytí. Po projevení loajality skřetům mě tedy vcelku nakrklo, že v severních zemích mě skřeti i tak nesnášeli a snažili se dohnat mého hrdinu k sebevraždě prostým stykem s hrotem jejich bodáků.
Jakožto zarytý ekolog jsem vítal útoky zvěře všeho druhu. Někde se vymlátit člověk musí a věčně se ta lovecká agrese v sobě dusit nemůže.

Musím sklonit klobouk před hrdinou, v části hry, kdy se na něj vrhali tři rozzuření tyranosauři, jsem měl sám co dělat, abych strachy neutekl od monitoru. Když si představím, že on statečně stál a třásl se hrůzou při patnáctém načtení s tím, že to šestnácté bude následovat za moment a bude mít, zase sakra, podobu ostrých zubů. Statečný to chumel pixelů. 
Spánek nade vše je ve hře dotáhnut ad absurdum. Hrdina si lehne do postele s natřikrát přeraženou nohou a s lobotomií umně provedenou třemi šípy a po vyspání vyskočí jako nově narozený. Proč, ptám se, proč takový postup nezná naše zdravotnictví? 
Za kvanta kytek, které hrdina na své pouti za syrova pozřel, by se nemusela stydět ani koza. Ono sníst hned za sebou pět metr a půl vysokých kytek dá člověku zabrat a já chovám v hloubi duše podezření, že uzdravení hrdina jen předstíral a to proto abych ho už tím rostlinstvem necpal.

Doba dohrání je neodhadnutelná. Svět Gothicu je tak olbřimí, tak k probádání zvoucí, že se až divím, že jsem ho dohrál. Neuvěřitelné množství vedlejších úkolů má vždycky tu moc odlákat na nějakou tu chvilku hráčovu pozornost, takže rázným švihnutím se hra ukončit prakticky nedá. Konec je daleko, ale o to lépe. Proč spěchat, když prostou hrubou silou, se lze dobabrat až na vrchol svých možností. 
Gothic 3 je hra výborná.
Rozhodně si ji ještě nainstaluju, někdy, snad. Pokud se nebudu bát toho kvanta zahozeného života.

Sakra.

Naše hodnocení 91 %