Děda hledající se sveřepým výrazem ve tváři svou oblíbenou sbírku časopisů o africké přírodě, tupé nůžky válející se pod stolem, hromada výstřižků na podlaze, papírové koláže po stěnách a smějící se parta ze studia Broken Rules před monitorem.
Již zmíněné papírové koláže, jsou alfou a omegou And Yet It Moves. Lidi z Broken Rules si dali tu práci, nadělali díry do dědečkových naučných časopisů o divoké africké přírodě, vše důkladně naskenovali a splácali z toho velmi podařený podklad na hru. Do tohoto originálního podkladu naroubovali slušnou logickou hopsačku s jedním neokoukaným prvkem a je hotovo. Zní to jednoduše, ale realita až tak růžová určitě nebyla.
Co že je to za neokoukaný prvek? Je to taková lahůdka pro lidi, kterým se při pohledu na kolotoč (nebo možná i na zapnutou míchačku) zvedá žaludek, přetížený orgán rovnováhy jim chce vyskočit z ucha a kolena jim vypovídají službu. V And Yet It Moves se budeme točit, až to bude hvízdat! Budeme rotovat samotným herním světem a my, jakožto středobod budeme pouze využívat této libůstky k překonávání logických, i úplně obyčejných překážek. Jednoduché ovládání se nám po chvilce vryje pod kůži, sice budeme po prvních několika ukončeních našeho papírového života hledat v menu ovládání reverzi ovládání, ale to je jen počáteční záškub, který v mžiku překonáme.
Ono hopsání, či rotování lokacemi budeme provádět ve výše zmíněném kolážovitém prostředí. Ze začátku si projdeme jednoduché jeskyně, ve kterých se naučíme rozpoznávat pevný podklad od pohyblivého, zjistíme že herní lokace jsou ohraničené černým prostorem, který vás při kontaktu vstřebá jako kafe kostku cukru, potkáme netopýry a chameleóny (vše důkladně nakopírováno z dědečkových časopisů).
Vše si osaháme velice rychle. Precizní nepřehlédnutelné rozmístění checkpointů nám nedovolí zabřednout do lepkavého bahna frustrace. Navíc jdou veškeré překážky překonat logickým myšlením. Nemusíte se pídit po nějakých speciálních vlastnostech prostředí a vše nám půjde jako nůž po másle. Tyto „inteligentně" řešené puzzly mi připomínají stejně dobře řešené překážky v nadprůměrné plošinovce Night Sky. Holt, nezávislá scéna se nezapře.
Časem se dostaneme ke složitějším problémům, které potřebují spíš více hravosti a důvtipu, než herního umu a rychlého mačkání kláves. Tyto složitější problémy nás začnou trápit už v druhém „aktu". Stejně jako v třetím pokračování ďábelského hack'a'slash nás čekají čtyři akty s rozdílným prostředím. Na konci čtvrtého aktu nás bude čekat něco, nad čím by i sám Pán Pekel svraštil čelo, ale to se nechte překvapit sami. Vše doprovází všudypřítomné Steam achievementy, za kterými se můžeme honit i několik hodin.
Mimo základního módu nazvaného Cesta, máme k dispozici další čtyři, které se nám otevírají po ukončení každé kapitoly. Prakticky si můžete v menu spustit všechny odehrané mapy s nastavením pro hraní na čas, omezeným počtem rotací, jedním životem, či rychlostním závodem. Vše hezky rozepsáno v internetových žebříčcích, kde se můžete trumfovat s kamarády.
Minimální ozvučení hry je takové všelijaké. Někdy vůbec nepostřehnete, že hra vydává nějaké zvuky a vůbec vám to nevadí, někdy právě naopak čekáte nějaké vygradování situace hudebním doprovodem, který prakticky chybí. Žádné přehnané sexistické hekání při hopsání po mapě vás sice vyrušovat nebude, což by měla vyplnit hudba. Hře chybí nějaká zajímavá experimentální hudba, jako už ve zmiňovaném Night Sky, nebo českých perlách Machinariu, či Botanicule.
Na hře bych vyzdvihl, že je vhodná pro nejmenší (možná i pro nejstarší) hráče. Hra naštěstí postrádá jakékoli prvky násilí, či jiných negativních vlivů valících se na nás dennodenně z médií. Navíc nás hra donutí rozhýbat šedou kůru mozkovou a při tom vás absolutně oprostí od příběhu, či nějakých složitých herních mechanismů.
And Yet It Moves bez mrknutí oka pasuji do role žhavého kandidáte, pro nejlepší nezávislou hru letošního roku.
Naše hodnocení: 84%
Autor:  Rostislav BojkoVydáno: 26.6.2012 Přečteno: 469x Hodnocení: 67% (hodnoceno 3x) |
Vaše hodnocení: |
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.